O víkendu jsme se konečně odhodlali, sbalili pár věcí do jednoho kufru, a vyrazili směr sever. Naší cílovou destinací byla Kodaň. V hlavním městě Dánska žije sotva polovina obyvatel co v Praze, ale hustota zalidnění je tu třikrát vyšší než v našem hlavním městě. Její název pochází z dávného příhodného pojmenování „přístav obchodníků“. Tenhle výlet měl rovnou dvě „poprvé“. Byla to naše první cesta a na sever a taky první cestování autobusem. Zatím jsme totiž všechny naše výlety zvládli autem. Bukurešť, Benelux, Chorvatsko i Alpy. Proto jsme si řekli, že tentokrát uděláme změnu. A jak jsme dopadli?
My jsme do Kodaně jeli plní očekávání, že uvidíme město, o kterém všichni tak básní, a které nám má být inspirací a vzorem. První den byly naše pocity ale přesně opačné. Přijeli jsme totiž po 12hodinové cestě celí rozlámaní, nevyspalí a navíc do deště a zimy. „Pfff a to je jako všechno? Vždyť to tady vůbec neni tak skvělý! Praha je teda mnohem hezčí,“ byla naše první slova. Další den ráno se nám ale Kodaň ukázala v celé své kráse. Počasí vážně dělá hodně. A my konečně viděli všechny ty kanály a moderní budovy a přístavečky a mosty… Dává mi smysl, že sem jezdí tolik lidí studovat architekturu a design, protože všechny moderní budovy v sobě mají něco originálního a minimalistického. V Kodani jsme toho viděli a zažili spoustu, proto jsem si vypsala pár věcí, kterým dáváme palec nahoru, ale taky pár věcí, které si zaslouží thumbs down.
8 věcí, které nás v Kodani pozitivně překvapily
- Mají tu metro, co jezdí bez řidiče – tohle jsem poprvé viděla v rakouském Serfaus, pak v Lausanne a teď i v Kodani. Kromě toho, že nemá řidiče, tak navíc jezdí 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Takže se domů v pohodě dostanete i v sobotu ve tři ráno.
- Když se vám nechce jet metrem, můžete si tu půjčit na každém rohu elektrokolo a to dokonce s tabletem s navigací. Kodaň je perfektní placka jako dělaná pro cyklisty. A na kole se z jednoho konce města na druhý dostanete prý rychleji než autobusem. Hodně mi tohle místo připomíná můj milovaný Amsterdam.
- I na WC na Hlavním nádraží můžete zaplatit kartou (to byl můj první střet se skandinávskou realitou)
- Pro placení hotovostí mají Dánové docela důmyslný způsob, jak si vzít peníze od zákazníka a současně na ně nesahat. Zákazník je jednoduše vloží do jakéhosi automatu a ten mu vrátí na korunu přesně. Super věc třeba pro zmrzlináře.
- Po celém městě se připojíte na nejrychlejší mobilní síť 4G+ (my ji teda máme i na Brumlovce, ale třeba na Nyhavnu se taky hodí, že jo)
- V celém městě neuvidíte jedinou vysokou budovu. Máte tak pocit, že se nacházíte v malebném přímořském městečku. A taky, že jo.
- Na ulici nepotkáte policajta. To ale neznamená, že by se tam člověk cítil nebezpečně. Naopak.
- Dánové jsou moc milí a vždy ochotní pomoci (nebo alespoň nám), což se hodí zejména ve službách. (Češi, naučte se v obchodech usmívat, prosím.)
7 věcí, které si zaslouží palec dolů
- Hned po příjezdu nás překvapilo, že i v Kodani může být na nádraží, v metru nebo na ulici ještě větší nepořádek než v Praze. Jasně, že jsme nečekali, že budeme moci ze země i jíst (i když z těch zbytků cheeseburgeru by se najedli i dva), ale měli jsme za to, že seveřané jsou obecně dost na ekologii a na pořádek. Špinavé sedačky v metru a zbytky happymealu na peronu, nás vyvedly z iluze.
- Tahle země neni pro
starýchudý. Fakt ne. Za kávu nebo sandwich zaplatíte minimálně 200 Kč a za mhd na tři dny 700 Kč. Zpáteční lístek do Malmö , kam se dostanete za 20 minut, nás vyšel na 600 Kč. Sice jsme si na začátku léta dali malý trénink ve Švýcarsku, ale objektivně mohu Dánsko prohlásit zatím za nejdražší zemi, kterou jsem navštívila. Nevadí mi to, protože cestujeme za zážitky a ne za věcmi, ale život v Kodani musí být pro cizince docela výzva. Takže třeba větu „nezajdeme po škole na kafe nebo nepůjdeme na společný oběd?“ tady od studentů asi jen tak neuslyšíte. - Každé město má své highlighty, ale také místa, která nejsou úplně vyhledávaná. I na taková jsme zabrousili, protože turistické památky nás velice brzy omrzí. Některá města mají ghetta, kde najdete zajímavé podniky různých subkultur. V Kodani to byla jen prázdná čtvrť s jedním poloprázdným supermarketem. Žádný vzrůšo.
- To počasí je na hlavu! Jestli je jediná věc, kterou si z naší první návštěvy Kodaně budu pamatovat, pak je to počasí. Jsou dvě věci, které s sebou snad každý Dán musí nonstop nosit. A to sluneční brýle a deštník. Jo a ještě pořádná mikina nebo bunda. Při našem prozkoumávání města jsme si v nepravidelných intervalech na sebe navlíkali dvě vrstvy oblečení (a já i tlustou šálu kolem krku) a pak se zase svlékali do trička a úpěli nad horkem. To přímořské podnebí je tam hodně proměnlivé a je to znát. Na druhou stranu tam zase uvidíte západ slunce jako nikde jinde.
- V neděli večer jsme se šli projít do centra, ale měli jsme pocit, že jsem se ocitli ve městě zombie apokalypsy. Všude mrtvo. Pak jsme se dozvěděli, že v neděli a v pondělí mívají hospody a bary večer zavřeno. Což sice většině mladých lidí ani moc nevadí, protože stejně nemají na alkohol peníze, ale pro ostatní je přece jen fajn mít kam zajít ať je jaký den.
- Z evropských měst jsem si hodně oblíbila Berlín. Když jsme tam byli poprvé, překvapilo nás, jak je celý ve výstavbě a kolik nových budov tam vzniká. To ale nebylo nic oproti prvním dojmům z Kodaně. Město je na spoustě míst rozkopané, přímo v centru vzniká hodně nových zastávek metra. A docela dost to pak ovlivňuje i život ve městě, dopravu a další věci. Město působí špinavě, hodně rušně, provizorně. Ale už se těšíme, až budou mít dostaveno. Pak dorazíme zas.
- Moderní technologie do dánských vlaků ještě nedorazily a průvodčí tak váš lístek označí propiskou. Vůči turniketům na WC na hlavním nádraží mají teda dost co dohánět.
Každé město má svá pro a proti a Kodaň není výjimkou. Z našeho výletu si odnáším spoustu inspirace pro naši plánovanou úpravu bytu, hodně motivace pro to se tam jednou podívat na delší dobu a taky jeden malý nápad (winkwink). Příště vám zas napíšu náš travel blog. Včetně fotodokumentace. Ať víte, co nás z Kodaně zaujalo nejvíce a kam stojí za to se vydat.
