Tohle léto mi doslova proteklo mezi prsty. Vzpomínám si jen na naše výlety, které se ztrácejí v mlžném oparu. Celé dva měsíce jsem měla hlavu plnou Dánska a myslím, že aktuálně se mohu prohlásit za experta na dánský realitní trh.
Na konci června přišel dopis z Aalborg University in Copenhagen a před námi bylo jedno z našich zatím nejtěžších společných rozhodnutí. Zůstaneme v Praze, kde máme oba dva fajn práci, kde nám chybí kousek od dokončení školy a kde náš kalendář praská ve vazbě nebo otočíme náš život o 180 ° a začneme nový v Kodani?
Po dlouhém rozmýšlení jsme se rozhodli, že to prubneme, a já začala hledat náš nový kodaňský domov. Pokud v Kodani chcete najít byt, musíte se nejprve registrovat na několika portálech (dělá to asi za 2000 Kč/měsíc) Když jsme po 14 dnech intenzivního hledání a rozposílání poptávek na všechny strany nedostali ani jednu kladnou odpověď, pochopili jsme, že tohle bude ten největší oříšek na celém našem Skandinávském dobrodružství.
I přesto, že jsme stále hledali bydlení v Kodani, naše nálada ohledně toho, zda jet nebo nejet, se každým dnem měnila. Chvíli jsem šíleně toužila po tom odjet a konečně si splnit jeden ze svých cílů. Jenže další den mi zase bylo líto, že tady budu muset opustit všechny ty zajímavé věci, u kterých můžu být. Stanovili jsme si, že pokud do konce července nenajdeme bydlení, tak to asi znamená, že máme zůstat v Praze. Že teď asi ještě není ten správný čas na to odjet.
Na konci července jsme stále neměli kde bydlet. Ale protože se nerada vzdávám, rozhodla jsem se hledat dál a ještě urputněji. Odpovědi ale chodily pořád stejné. Větu “Med vendig hilsen” už jsem se naučila nazpaměť. Jediná naše možnost byla Julie. Julie je Dánka a v srpnu se mi ozvala s tím, že možná odjede studovat do Skotska a že bude pronajímat své dva pokoje ve společném bytě, který obývá se svými dvěma bratry. I když bydlení nebylo to, co jsme si představovali, narychlo jsme se sbalili a v polovině srpna vyrazili na prodloužený víkend do Kodaně. Brali jsme to spíš jako výlet, při kterém jsme navštívili Julii. Julie nám řekla, že stále ještě zvažuje, zda odjede, ale že do dalšího dne do půlnoci nám dá vědět.
Když jsme se vraceli domů poloprázdným trajektem přes černočerný moře, přišla mi zpráva od Julie. “Ahoj Pavlo, rozhodla jsem se, že do Skotska odjedu. Máte stále zájem o pronájem?” A tak začalo těch nejnáročnějších 24 hodin rozhodování, zvažování a bolehlavu.
Bylo to náročné, ale nakonec jsme se rozhodli zůstat v Praze. A to z mnoha důvodů.
- Kdybychom odjeli, vzdali bychom se reálné praxe, abychom ji na škole mohli simulovat. V Praze máme s Gabim oba dva ještě v době studia práci, kde řešíme reálné úkoly. Tytéž úkoly bychom řešili i ve škole, až na to, že by nebyly reálné, ale vytvořené pro účely studia.
- Nezáleží na tom, jakou máte školu nebo diplom, ale co umíte. Jasně, že ten glejt dokazuje, že máte vytrvalost a píli a dokážete věci dotáhnout do konce, i když jsou sebenáročnější. Jenže ve skutečnosti záleží na tom, s čím už jste se v praxi poprali, jakou máte zkušenost. Nám se podařilo najít práci, ve které se stále učíme něco nového a zároveň nás moc baví. V Kodani bychom začínali studiem a postupem času se snažili najít si práci v oboru. Jenže Dánové evidentně nejsou zvyklí hledat si práci před ukončením studia. To je naše česká specialita. A tak by se taky mohlo stát, že bychom dva dny z týdne strávili ve škole a tři dny (v rámci existenciální krize) ve Starbucksu přípravou kávy. Nic proti práci ve Starbucksu, ale online mě přece jen baví víc. 🙂
- K dokončení školy nám chybí už jen rok. Jeden jediný rok přednášek, seminářů, esejí, seminárek, četby, zkoušek a jedny poslední státnice a diplomka. Představa, že teď začínáme znovu od začátku dva roky studia, nám připadá čím dál tím více unavující. Byť by to bylo na dánské univerzitě.
- Kolik asi tak dělá nájem 2 místností ve sdíleném bytu v Praze? V Kodani je to 1000 euro. Po zaplacení jednoho nájmu už moc z budgetu nezbývá a tak bychom mohli zapomenout na posezení v kavárně po škole, divadlo, kino, street food festivaly, kurzy cizího jazyka, tenis, plavání nebo hodiny tance, na víkendové výlety, ale i ty větší, na lyže a na spoustu dalších malých radostí, které dělají život pestřejším. A tak by se mohlo stát, že bychom ve volném čase opravdu naplno využívali čtyři stěny našeho pokoje. Museli bychom se vzdát výletů, na které jsme tak zvyklí. Museli bychom se smířit s tím, že nepoznáme spoustu jiných a zajímavých míst a že následující dva, tři roky, strávíme v Kodani.
Některým z vás naše rozhodnutí možná příjde líto. Vždyť představa života v Kodani je tak vzrušující. Vždyť odjet do zahraničí je tak skvělá příležitost. Vždyť si tím prodloužíme studentská léta, získáme zkušenosti, naučíme se spoustu nového. Souhlasím. Jenže pro nás je ještě moc brzy. Goodbye party posouváme na rok 2018. 🙂
Bylo to naše rozhodnutí a jsme čím dál tím víc přesvědčeni o tom, že bylo správné. Když se podívám na to, co nás čeká v Praze, nedokážu to všechno ani vyjmenovat na jeden nádech. Tolik zajímavch projektů v práci. Tolik akcí, seminářů, konferencí, meet upů. Tolik zajímavých předmětů ve škole. A hlavně spousta výletů, na nichž poznáme spoustu jiných zemí a měst. (Berlín, Linz, Amsterdam, Sölden, Hanoj, New York?) Počkáme si ještě rok, dva a pak to zkusíme znovu. Tentokrát už ale s diplomem a více zkušenostmi. Víme, co chceme, a víme, že to zvládneme. Naše výchozí podmínky se od momentu, kdy jsme se na rumunské koleji rozhodli, že chceme do Skandinávie, až po moment, kdy jsme obdrželi dopis o přijetí, změnily tak moc…
Máme rádi ten náš basecamp. Praha se stává základnou spousty vývojářských týmů mezinárodních společností. Jsem pyšná na Čechy, kteří to někam dotáhli a přivádějí do Prahy zajímavé lidi nebo projekty. V Praze navíc každou chvíli vítáme kamarády z celého světa. Ještě, že je tak krásná…
Why we have chosen Prague over Copenhagen
This summer has literally slipped through my fingers. I remember our trips which disappear in the fog. My head was full of Denmark for the past two months and I think I have become a danish real estate market specialist.
The admission letter from Aalborg University came at the end of June which means we had the biggest and the most difficult decision ahead of us. Are we going to stay in Prague where we both have great jobs and where we have one year to finish university and where we are overloaded with projects, seminars, meet-ups…or are we going to turn our lives 180° and start the new one in Copenhagen?
After long thinking we have decided to move to Copenhagen and I have started to look for our new home. If you want to find a place in Copenhagen, you need to register at rental portal and subscribe (which makes about 74 eur per month). After two weeks we haven’t received single one positive answer. We have understood that finding a rent in Copenhagen will be hard nut to crack.
Even though we were looking for a place in Copenhagen, we were changing our minds about moving every single day. One day I desperately wanted to leave to Denmark. The next day I was sad about leaving all the interesting stuff I have in Prague. We have set the deadline for the end of July. „If we won’t have a flat in Copenhagen by then, we stay in Prague, “ we promised to ourselves.
We still haven’t had a flat at the end of July. However because I don’t like to give up I’ve decided to keep searching more bitterly. The answers didn’t differ. Not even one of them was positive. Our last option was Julie. Julie is a danish girl who texted me about her plans to move to Scotland for a year. She has two rooms in an appartment that she shares with her two brothers. Despite the fact that the flat wasn’t what we wanted, we have decided to come to Copenhagen for a weekend and meet Julie. Julie told us that she still doesn’t know if she’s going to Scotland or not and that she’ll text me till the midnight.
When coming home on an empty ferry sailing through the black sea I have suddenly received text from Julie. „Hi Pavla, I have decided to go to Scotland for a year. It is all set. Are you still interested in moving in?“ That’s when 24 hours of thinking, making decisions and a headache started.
It was very difficult, but we have decided to stay in Prague eventually. And that is for many reasons:
- If we have left we would give up our jobs where we deal with real problems and where we work on a real tasks. Whereas we would act and pretend those real situations and tasks while at University.
- It doesn’t matter what University you have attended, but what you can do and what your skills are. The diploma proves that you are persistent and diligent, but in real life skills and experience are what matters. We would be only studying in Copenhagen at the beginning and than we would try to find a job in our field of study there. Danish people are obviously used to start looking for a job after graduating. And at the end we could end up going to school two days in a week, three days in Starbucks making coffee. Nothing against Starbucks but online is still a bigger passion for me.
- We have one year to finishing our studies. One and only year of seminars, essays, writings, exams. The idea of starting new studies from the beginning seems more and more stressful every day.
- How much does rental of two rooms in Prague flat cost? In Copenhagen it is 1000 eur. We would have not much from our monthly budget after paying rent. We would have to forget about coffee in a café, theatre, cinema, street food, foreign language courses, tennis, swimming or dance lessons. We would have to forget about weekend trips, skiing trips and about many small joys of everyday life.
Some of you may be sorrowful from our decision. I get it. The idea of life in Copenhagen is so exciting! Going abroad must be great opportunity. We prolong our academic years, gain experience, learn a lot of new things. I get it. For us it’s too soon though. We are postponing GoodBye Party to the year of 2018.
It was our decision and we are convinced more and more every day that this decision was the right one. I can’t even tell what awaits us in Prague in the next few months. So many interesting projects, seminars, events…so many interesting subjects at school and mainly so many trips! (Berlin, Linz, Amsterdam, Sölden, Hanoj, New York?) We will wait for the next two years and we will try it when the time comes up. We know what we want and we know we can do it.
We love our base camp. Prague has become the city where many teams of developers of international companies are situated. I am proud of Czechs that are successful and who bring interesting people and interesting projects to Prague. Moreover we welcome friends from abroad every now and then. Thank God it’s so beautiful…
