Dojeli jsme na konec světa. Přísahám. Bílá pláň se prolíná s oblohou nad oceánem. Nikde nikdo, žádný náznak civilizace kromě kravína přestaveného do penzionu. Usnuli jsme ještě dřív, než jsme stihli říct Skyr.
Probouzím se do nezvyklého šera a nemůžu uvěřit svým očím. Do toho ticha nedělního rána se vkrádá načervenalá záře za obzorem. Natahuju se pro foťák a z otevřeného okna fotím ten nejkrásnější východ slunce. Sedíme jen tak na posteli a máme výhled jako z hlediště kinosálu. Miluju to tady.
Hážeme do sebe snídani a protože venku se během noci stalo ze zimy jaro, rozhodneme se některá místa z trasy předchozího dne navštívit znovu. První zastávka: Jökulsarlón. Ledovcová laguna, která mění svou podobu každou chvilkou. Koukejte.
Míříme zpátky k Reykjavíku ke známému místu Golden Circle. A co po cestě míjíme?
Reynisfjara
Známá islandská pláž s černým pískem a útesy, které zlověstně ční z moře. Pamatujete na městečko Vík, které jsem ukazovala v předchozím článku? Tak tahle pláž je jen za kopcem a ty útesy můžete vidět právě z kostelíku nad městem. Reynisfjara je známá nejen svým černým pískem (nebo spíš malými oblázky), ale taky ohromně rozbouřeným mořem Reynisdrangar a nebezpečnými vlnami. Dočetla jsem se, že v roce 1991 byla pláž zařazena na seznam deseti nejkrásnějších netropických pláží na světě.
Dyrhólaey
Z pláže koukáme na útes, který ční na jejím konci. Když se snažím najít, jak se na něj dostaneme, zjišťuji, že jde o přírodní rezervaci, kde mají svůj domov papuchálci – ptáci tak typiští pro Island. Mys Dyrhólaey ční 120 metrů nad hladinu moře a říká se mu „brána Islandu„. Je z něj vidět na zajímavou skálu s názvem Arnardrangur.
Geysir Hot Spring Area
Na Gejzíry jsem se na Islandu těšila ze všeho nejvíc. Bohužel nakonec jsem byla trochu zklamaná. Jeli jsme se podívat na gejzíry v Golden Circle – nejznámější oblasti nedaleko Reykjavíku. Dorazili jsme do oploceného turistického areálu u silnice s vyznačenými cestičkami kolem pěti gejzírů. No a na Islandu přece čekáte větší dobrodružství. Na gejzíry se vyplatí jet určitě dál, mimo tu nejnavštěvovanější oblast. U gejzírů jsme se zdrželi jen chvilku a vydali jsme se odškrtnou si další věc z našeho islandského bucket listu. Ale po cestě jsme udělali ještě jednu zastávku
Gullfoss
U nejmohutnějšího vodopádu na Islandu jsme se zastavili jen na chvíli. Během pěti minut nám totiž zmrzly nosy natolik, že na procházku jsme neměli ani pomyšlení. Vodopád leží na řece Hvítá a za to, že můžeme obdivovat jeho krásu, vděčíme paní jménem Sigríđur Tómasdóttir, která se na přelomu 19. století postavila proti zahraničním investorům, kteří chtěli na místě vodopádu vybudovat vodní elektrárnu. Sigríđur se svým advokátem Sveinnem Björnssonem nakonec spor vyhráli a vodopád uchránili. Její sochu můžete vidět poblíž vodopádu.
Koupání v Secret Lagoon
Když jsme si v prosinci koupili letenky na Island, věděla jsem o jedné věci, kterou jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít – Blue Lagoon – lagunu známou pro svou blankytně modrou barvu. Jenže pak jsme zjistili, že lístek si musíme koupit předem online a to na konkrétní hodinu. Navíc se nám úplně nechtělo mezi turisty a tak jsme našli Secret Lagoon. Malou lagunu uprostřed ničeho, poblíž malé vesničky. Vedle laguny pak chatku, ve které byly sprchy a šatny. „Where are you from?“ ptal se nás kluk na pokladně. „From Prague, Czech republic.“ „Aha, tak to můžeme i česky,“ překvapil nás. Poslední dobou se nám stává až podezřele často, že na každé z našich cest vždy poznáme někoho z Česka. Je fajn vidět, že spousta Čechů nesedí doma na zadku a nebojí se překonávat hranice, nejen ty geografické. Z laguny jsme odešli po dvou hodinách s varhánky na prstech rovnou do postele.
Druhou noc na Islandu jsme strávili v perníkové chaloupce, ve které žije starší pár. Spodní pokoje pronajímají hostům a paní domácí každé ráno servíruje vlastní palačinky. To prostě chcete 🙂
