„Etwas zu trinken und essen! Something to drink or eat! Etwas zu trinken und essen! Something to drink or eat!“ nese se uličkou vagonu číslo pět a za okny právě ubíhá sytě zelený údolí Vltavy. Je 6:40 ráno a já přemýšlím, kde asi teď seženu dobrý kafe. Poslední dobou je to s mojí spotřebou kofeinu čím dál tím horší. Vlak se klikatí podél řeky jako Nagini (ten had, Voldemortův viteál, chápete…) a s Gabim si samozřejmě hrajeme na to, že jedeme do Bradavic. Tou ikonickou znělkou jsme museli probudit snad i další dvě vedlejší kupé. Všechno by bylo skoro jako v Bradavickém expresu, kdyby ovšem paní v uličce na rozdíl od „Etwas zu trinken und essen“ prodávala čokoládový žabky a bertíkovy fazolky…
Tajně doufám v to, že Alois Negrelli (to je ten vlak, co jezdí mezi Prahou a Berlínem) nikdy nezmizí z českých kolejí a bude fungovat minimálně stejně dlouho, jako Negrelliho viadukt, který je mimochodem druhým nejstarším dosud fungujícícm mostem v Praze. (Jakože wow!) V Berlíně jsme stihli oběd v našem oblíbeném Vapianu a uháněli na další vlak. Teda vlastně rychlovlak – ICE. To kvůli němu jsme si vybrali spoj, který jel z Prahy v 6:30. Jen ten totiž navazuje na rychlovlak. Gabi se prostě potřeboval posadit do tohohle torpéda, který si to šine rychlostí 212 km v hodině. A já mu rozumím.
O hodinu později jsme už byli v Hamburku, nechali jsme tašky na hotelu a vyrazili na průzkum. Víte, jak se říká, že první dojem dělá všechno? Pokud by to platilo, tak je pro mě Hamburk už navždy město duchů, zombieland, prostě pustina. V neděli mají všichni asi celoměstské volno. Nefungují obchody, nefungují kavárny a tudíž nefunguje ani Pája. Bez pořádný svačiny se přece na průzkum nevydá žádný průzkumník. Jenže jakmile jsme si půjčili kola a rozjeli se objevovat město, hlad byl ten tam. Přihlásil se zase až večer a to už jsme úplnou náhodou narazili na super místo Burgerlich. Burgerlich je boží burgrárna, kde si objednáváte na tabletu. Mají spoustu zajímavých kombinací burgerů, pastrami, pulled pork. Takže jsme ten náš povedený den pěkně zajedli.
Highlighty dne:
- objevování Hamburku na městských kolech. Ta jsou na každém rohu (prvních 30 minut máte zdarma, pak platíte 8 centů za minutu, ale max 12 eur za den)
- návštěva terasy Filharmonie, která až nápadně připomíná dánskou architekturu, a ze které můžete dlouho sledovat dění v hamburském přístavu a usrkávat u toho víno, aperol nebo kávu
- okukování dokonalých bytů v Hafen City (jeden už jsme si zamluvili, Gabi teď vybírá loď)
Hamburk je jedním z těch evropských měst, u kterého asi ještě moc lidí neobjevilo jeho skandinávský kouzlo. Mačkat v davu se budete jedině na nádraží a u budovy Filharmonie. Všude jinde je boží klid. Na mě možná až moc velký. Mám ráda, když město žije. My pak ale zjistili, že liduprázdné město to bylo jen v neděli.
Cesta vlakem je pohodová, jet můžete buď přímákem nebo s přestupem v Berlíně. Ceny v Hamburku jsou stejný jako jinde v Německu. Tohle město je v něčem tak moc podobný Kodani, ale kafe si tu dát můžete, aniž by vaše peněženka zaplakala. My jsme bydleli v hotelu Hampton by Hilton, ale na bookingu jich bylo v náš termín volných dost a to jsme se nedívali na AirBNB. Po dlouhé době jsme si tam užili dlouhý hotelový snídaně, který nás nakopli na celý den šmejdění po městě.
Na našem výletu jsem si všimla, že Hamburk je základnou pro pár velkých německých médií jako třeba Der Spiegel, Axel Springer nebo ZDF. Z břehu Labe vidíte po většinu doby obrovský přístav. Dokonce i pláž Elbstrand nenabízí kýčovitý pohled na západ slunce nad obzorem, ale výhled na jeřáby, kontejnery a lodě. A víte co? Mně se ten industriál šíleně líbil. Blízko pláže stojí v kontrastu k přístavu krásný domečky jako vystřižený z anglických omalovánek. A vůbec celý Hamburk je kombinací Anglie a Skandinávie a všechno to perfektně funguje dohromady.
Druhý den jsme strávili na Free Walking Tour, díky které jsme objevili třeba:
- krátký tunel vedoucí z jednoho břehu Labe na druhý, do kterého se dostanete jedině výtahem
- zaparkovanou špionážní ponorku, která je teď už veřejně přístupná
- čtvrť St. Pauli a její historii
- hamburský Red Light District, do kterého nesmí holky
- uličku s bary a kluby, v jednomž z nich několikrát koncertovali i Beatles
Po Free Walking Tour jsme se potulovali ještě chvíli po městě a pak se trajektem přesunuli do čtvrti Ovelgönne, kde jsme se rozplývali nad rozkošnými domečky. Zakončili jsme to na jídle v Überquell na bývalém rybím trhu. V Überquell jsme ochutnali místní točený pivo a jejich vyhlášenou pizzu a pak už se vydali na hotel padnout do peřin.
Kdybyste se chtěli dozvědět něco o architektuře Hafen City, ve kterém jsme strávili dost času, podívejte se na tenhle díl pořadu Gebrian versus. A jestli máte chuť, můžete zhlédnout tenhle díl pořadu Bedekr.
MNOHEM VÍCE FOTEK NAJDETE I U MĚ NA FLICKRU. 🙂
