až do svých 23 let jsem nesnášela svoje jméno. Pak jsem nastoupila do své první práce, mezi další dospěláky a zjistila, že neutrální Pavla je vlastně docela fajn varianta. (Za oslovení „Pavli“ připisuji každému plusové body) bojím se tmy a to tak, že když se jednou za rok stane, že přespávám doma sama, můžete si být jistí tím, že minimáně jedno světlo zůstane po celou noc rozsvícené a já usnu až kolem čtvrté ráno když vypiju moc kafe, můj hlas automaticky přeskočí o dvě oktávy výš. Nechápu to. Nesnášim to. víno mě uspává, takže pokud si na party dám limonádu, berte to jako znamení, že se s vámi chci fakt bavit a…

Ani jsem se nestihla pořádně zasnít a je to tu. Pětadvacet. Ne, nemám depresi. Ne, nekoupila jsem si svůj první krém proti vráskám. Ne, nebyla party hard. Letošní narozeniny jsem strávila doma, a to je pro mě, holku, která je neustále v pohybu, vlastně docela exotika. Letošní narozeniny pro mě žádný velký zlom nepředstavují. Ale pro desetiletou Pavlínku je to docela velká věc. Ta malá holka si často před usnutím představovala, jaké to asi bude, až bude veliká. A veliká znamenalo „až jí bude pětadvacet“. Snažila se uspíšit čas, jak nejvíc to šlo. Nezlobím se za to na ní. Evidentně věděla, že čím bude starší, tím víc si to tu…

Radku Třeštíkovou sleduji už dlouho. Baví mě její fejetony, články i statusy na facebooku. Je to krásná ženská a její texty jsou stejně hořkosladký jako sám život. Na facebooku sdílí svůj dokonale nedokonalý osud matky na mateřské. Obecenstvo jejího virtuálního já s napětím sleduje, jak vzniká další příběh. U plotny, ve frontě v supermarketu, na dětském pískovišti, v čekárně u doktora a po nocích ve velkém stylovém bytě. A tak jsem se i já těšila, až si některou z jejích knih přečtu. S velkým očekáváním, které jsem asi mít neměla, jsem otevřela tu poslední – Bábovky. Kniha čtenáře provází smutnými osudy několika žen. Tyto osudy se v různých časech vzájemně proplétají.…

Poslední dobou jsem se trochu odmlčela, ale to jen proto, aby mohly vzniknout další fajn věci, o kterých vám teď povím. Začátek září viselo ve vzduchu jedno jediné slovo. DATOMAT. Appka, díky které můžete sbírat data. Ať už na nejrůznějších místech České republiky nebo třeba plněním úkolů a hraním her. Oficiálně jsme ji spustili na O2 Ynspirology CONu. U Metropole Zličín na jeden den vyrostlo Ynspy City – městečko plné kontejnerů. Každý kontejner měl svého majitele, ynspirátora. Byli jimi youtubeři, umělci, kreativci, sdružení nebo média. Každý kontejner praskal ve švech kreativitou. Líbila se mi naše O2 Virtual reality zone, protože jsem si tu poprvé vyzkoušela HTC Vive. To je VR…

Tohle léto mi doslova proteklo mezi prsty. Vzpomínám si jen na naše výlety, které se ztrácejí v mlžném oparu. Celé dva měsíce jsem měla hlavu plnou Dánska a myslím, že aktuálně se mohu prohlásit za experta na dánský realitní trh. Na konci června přišel dopis z Aalborg University in Copenhagen a před námi bylo jedno z našich zatím nejtěžších společných rozhodnutí. Zůstaneme v Praze, kde máme oba dva fajn práci, kde nám chybí kousek od dokončení školy a kde náš kalendář praská ve vazbě nebo otočíme náš život o 180 ° a začneme nový v Kodani? Po dlouhém rozmýšlení jsme se rozhodli, že to prubneme, a já začala hledat náš…

Připadá mi, jako by tohle léto snad ani nebylo. Možná je to proto, že se žádné tropy, jako loni nekonaly, ale spíš to bude tím, že jsem už od konce června měla plnou hlavu jiných myšlenek. Ale začněme od začátku… Srpen 2014 Sedím na rumunské koleji na posteli, která vrzá s každým mým pohybem. Je tu nesnesitelné vedro a proto jsou všechny dveře otevřené. Holky z mého pokoje jsou někde v trapu a z vedlejších pokojů slyším sem tam hudbu, ale vesměs je tu až podezřele klid. Jak by taky ne. Tahle kolej ožívá až kolem desáté večer. Sedím na posteli a procházím zahraniční univerzity. Uběhl teprve měsíc, ale s…

„Ve středu 27.července si ve Stromovce zkusím zaběhnout maraton. Jsi první, komu to říkám, tak to nikde neprozraď. Je to takový můj první pokus, víš jak, takový ďábelský plán,“ řekl mi táta asi před měsícem. Srdce mi poskočilo. Nejdřív strachem, jako pokaždé, když slyším ten jeho „ďábelský plán“ a pak radostí, že ho to pořád baví a překonává hranice, kterých nedosáhne většina z nás. Můj táta, kromě toho, že dnes s úsměvem zaběhl skoro 30 kilometrů (maraton si prý nechá na víc slunečný den), tak se taky zapsal na svůj čtvrtý půlmaraton. Je to taková jeho narozeninová tradice. Nechápu, kde se v něm ta výdrž bere. Ta vytrvalost, se kterou každý…

Ještě se neznáme. Ahoj, já jsem Pavla. Velkou část svého života trávím online. Doma, v práci, ve škole, zkrátka POŘÁD. Přesně před rokem se ze mě stala Holka z onlinu.  Aktuálně peču s #nejlepsionlinetym. Vymýšlíme online kampaně, tvoříme mailingy, děláme content na social media, ale kromě toho taky natáčíme videa, fotíme, produkujeme videoklipy nebo chytáme Pokémony. Můj svět je teď složen z jedniček a nul ještě víc, než kdy dřív. Ale na ten reálný nezapomínám. Protože neposedím na jednom místě, vyrážíme často s Gabrielem na průzkum do všech možných koutů Evropy. Společně už jsme za ty čtyři roky zvládli Belgii, Lucembursko, Holandsko, Německo, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko (tam se často a rádi vracíme),…